Vítejte v Dobrušce
Městské muzeum


Úvodní strana | Expozice | Publikace | Osobnosti | Památky | Paměť města


VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI DOBRUŠKY


Jindřich Adámek
řezbář, betlémář
Narozen 27.10.1874 v Dobrušce, zemřel 22.10.1955 v Dobrušce.

Jindřich Adámek

    Řezbářství se vyučil u svého otce Aloise Adámka. Jeho první řezbářské práce sloužily jako ozdoby předmětů denní potřeby (ozdobné řezby na nábytku, formy na máslo apod.). Postupně se však stále více zdokonaloval (pravděpodobně jako samouk) v reliéfním a figurálním řez-bářství. Reliéfní řezby jsou věnovány převážně náboženským tématům (hlava Ježíše Krista, Panna Maria, vzkříšení dcery Jairovy). Adámek vytvořil několik kompletních loutkových divadel (např. pro dobrušský Sokol) a mnoho jednotlivých loutek. Opravdové řezbářské mistrovství našlo svůj výraz v Adámkových betlémech. Jemná řezba figur a promyšleně vyvážená kompozice zde dosahuje nesporné profesionální úrovně. Adámkovy betlémy patří dnes mezi nejhodnotnější regionální památky lidového uměleckého řezbářství.





Josef Adámek
akademický sochař
Narozen 25.7.1927 v Dobrušce, zemřel 18.5.2000 v Praze.

Josef Adámek

    Narodil se v rodině vynikajícího řezbáře Jindřicha Adámka. U svého otce se v letech 1942-45 učil řezbářství. Po válce absolvoval v oboru řezbářství u profesora Kmenta na Státní škole bytového průmyslu. Ve studiu pokračoval absolvováním Vysoké školy umělecko-průmyslové (obor sochařství) u profesorů Dvořáka a Wágnera. Na Vysoké škole umělecko-průmyslové působil jako asistent profesora Malejovského, později tvořil jako svobodný umělec. K jeho nejvýznamnějším dílům patří plastiky F.L.Věka (1962) a Památník obětem nacismu (1965), které vytvořil pro své rodné město. Dominantní částí jeho tvorby je především portrétní plastika, kterou prezentoval úspěšně na mnoha výstavách doma i v zahraničí.



Josef Archleb
podnikatel, průkopník průmyslového rozvoje regionu
Narozen 25.6.1843 v Dobrušce, zemřel 19.11.1913 v Dobrušce.

Josef Archleb

    Po vychození nižší reálky v Náchodě úspěšně studoval jako mimořádný posluchač chemii a fyziku na filosofické fakultě pražské university a na technice. V roce 1865 si v Dobrušce zařídil výrobnu likérů a fotoateliér. Roku 1867 vystavuje své výrobky v Paříži, v následujících letech na dalších výstavách doma i v zahraničí, kde získává řadu ocenění. V roce 1877 založil v Dobrušce závod na výrobu likérů "La ferme". V letech 1881 až 1913 vydával a vedl odborný časopis o lékárnictví a vinařství. 1882 se stal zakládajícím členem Spolku českých žurnalistů. V desetiletí 1887 - 1897 byl starostou Dobrušky. V letech 1889 a 1892 byl hlavním iniciátorem krajinských hospodářských a průmyslových výstav v Dobrušce, které měly za cíl přispět k rozvoji regionálního průmyslového podnikání. Velkou podporu poskytl Archleb rozvoji spolkového a kulturního života v Dobrušce. Byl mecenášem začínajícího malíře Františka Kupky. Koncem 90. let se dostává do finančních potíží, 1899 prodává svůj závod a odchází z Dobrušky (vrátil se až krátce před smrtí). Stal se ředitelem Výzkumného ústavu kvasného v Praze, kde se nadále věnoval vědecké práci.



Alois Beer
kronikář, naivní malíř
Narozen 27 února 1833 v Dobrušce, zemřel 10.října 1897 v Dobrušce.

Alois Beer

    Vyučil se soustružníkem a při svém tovaryšském vandrování se dostal až do Vídně, Lublaně, kde také navštěvoval malířské kurzy, a dalších míst. Vrátil se do rodného města a zřídil si zde živnost. Kresbou a slovem zachytil své cesty, všední i sváteční život Dobrušky a okolí ve druhé polovině 19. století. Podílel se na úspěchu krajinských hospodářských a průmyslových výstav v Dobrušce v letech 1889 a 1892. Beerovo dílo, které má mimořádnou dokumentační hodnotu pro historii a etnografii regionu, je uloženo v archivu dobrušského muzea. Jeho výtvarné dílo je řazeno do oblasti tzv. insitního nebo naivního umění.
Publikace:
Nevděk (1933)
Lituji, že nejsem básník (1970)
Na vandru (1973)
Památnosti mého podomování (1978)
Muzeum Dobruška, archivní sbírka, sign.



Radim Drejsl
hudební skladatel
Narozen 29.4.1923 v Dobrušce, zemřel 20.4.1953 v Praze.

Radim Drejsl

    Po absolvování rychnovského gymnázia studoval na konzervatoři v Praze, kterou dokončil těsně po druhé světové válce. V roce 1949 se stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Jeho umělecká tvorba byla silně limitována politickým ovzduším doby, v níž vznikala. Svými kvalitami vysoko přesahovala ostatní dobovou tvorbu. Vedle tehdy populárních vojenských a budovatelských písní (Sláva tankům, Rozkvetlý den) komponoval mnohem hodnotnější díla v oblasti vážné hudby (opera Jan Želivský zůstala pouze torzem). Jeho talentu však nebyl dán čas k rozvoji. Roku 1953 Drejsl předčasně dobrovolně odešel ze života.



Antonín Flesar
kněz, regionální historik
Narozen 14.5.1828 v Sirákově, zemřel 29.7.1898 v Dobrušce.

Antonín Flesar

    Gymnázium vystudoval v Havlíčkově Brodě, filozofii v Českých Budějovicích a Praze, teologii v Hradci Králové (1852). Již v mládí se zúčastnil vlasteneckého života. V roce 1848 bojoval v Praze na barikádách. Od roku 1852, kdy byl vysvěcen na kněze, působil jako kaplan v řadě míst, byl farářem v Přepychách (od roku 1877), v Dobřanech. V roce 1886 se stal děkanem v Dobrušce. Jeho nevýznamnější prací je Popis historicko-archeologicko-statistický okresu opočenského (1895), Dějiny gruntů města Dobrušky od roku 1580 dále. Když v roce 1896 zřídilo městské zastupitelstvo městský archiv, pověřilo jeho správou děkana Antonína Flesara.



František Vladislav Hek
obrozenecký spisovatel
Narozen 11.4.1769 v Dobrušce, zemřel 4.9.1847 v Kyšperku (Letohradu).

František Vladislav Hek

    Narodil se v rodině dobrušského kupce. Základní vzdělání získal v dobrušské městské škole. V roce 1779 odchází do Prahy, kde dokončil nejprve normální školu a od roku 1782 navštěvoval piaristické gymnázium. V Praze se dostal do styku s českou vlasteneckou společností (české divadlo, Krameriovo nakladatelství). Ve druhé polovině 80. let se vrací do Dobrušky, kde postupně přebírá otcovu kupeckou živnost. V roce 1792 se oženil. Ve svém krámku Hek nejenom obchoduje, ale také půjčuje české knihy a noviny. Byl jedním z venkovských zástupců Krameriovy České expedice. Ve svém dalším vzdělávání pokračoval jako samouk. Jeho knihovna čítala úctyhodných 3.284 svazků (roku 1806), mezi nimiž byly spisy filozofické, historické a přírodovědné. Hek se rovněž pokoušel o uvedení českého divadelního představení, což mu bylo opočenskou vrchností zakázáno. Jeho prosperující obchod byl zničen při velkém požáru města 9. května 1806. Další existenční svízel mu přinesly důsledky rakouského státního bankrotu v roce 1811. V roce 1806 nastoupil v Dobrušce jako kaplan J.L.Ziegler (později působil v Dobřanech v letech 1809 - 1817). V něm nalezl Hek přítele a spolupracovníka při vlastenecké práci. V tomto období také Hek nejvíce publikuje. Jeho nejvlastnějším výrazovým prostředkem byl epigram, často satiricky zaměřený. Heka právem nazýváme prvním novočeským satirikem. V roce 1820 vydává svůj nejvýznamnější spis - "Veliký pátek" - v němž ostře kritizuje tehdejší dobrušské maloměstské nešvary. Publikování "Velikého pátku" mu vyneslo soud a následnou konfiskaci spisu. Dobrušskými mocipány byl Hek až do svého odchodu z města neustále perzekvován a pronásledován. V roce 1821 mu umírá manželka, o rok později prodává zbytky svého majetku v dražbě a opouští Dobrušku. V dalším jeho životě jsou významné zejména jeho pobyty v Ochranově, kde překládal potomkům bratrských exulantů staré dokumenty z češtiny do němčiny. Z 30. a 40. let pocházejí také nejznámější Hekova hudební díla. Poslední léta svého života strávil Hek u své provdané dcery Ludmily Štolovské v Kyšperku (dnešní Letohrad). Hekův vlastní životopis použil Alois Jirásek jako jeden z podkladů pro svůj pětidílný román o českém národním obrození "F.L.Věk". V Hekově rodném domku v Dobrušce byla v roce 1972 otevřena stálá expozice Městského muzea, připomínající život a dílo této jedné z nejznámějších obrozeneckých osobností.



Věra Jičínská
malířka
Narozena 30.7.1898 v Petřkovicích, zemřela 27.3.1961 v Praze.

Věra Jičínská

    Od roku 1916 začíná výtvarná studia, nejprve na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely, potom v Mnichově a v Paříži (Léger, Friesz, Lhote, Zrzavý). Po létech pobytu se vrací v roce 1931 do vlasti, kde se provdala za Prokopa Laichtera. Její nejvlastnější formou výtvarného výrazu byl pastel, v němž dokázala ztvárnit krajinu, architekturu i portrét. V jejích obrazech je něha, cit a radost. Ve třicátých letech namalovala řadu děl v abstrahujícím, tzv. neorealistickém stylu. Pro své umění nachází inspiraci v řadě míst vlasti, nejčastěji však v Orlických horách, kde často pobývala na chalupě v Říčkách. Své obrazy vystavovala v Paříži, Budapešti, Praze a na mnoha dalších místech v Československu. V roce 1952 se při zřícení lešení při restaurátorských pracech těžce zranila. Následky úrazu postupně snižovaly její pracovní možnosti, až jim nakonec podlehla. Největší část díla Jičínské je dnes v Městském muzeu v Dobrušce, kam se dostala jako součást rozsáhlého daru Prokopa Laichtera.



František Kupka
malíř
Narozen 23.9.1871 v Opočně, zemřel 21.6.1957 v Putteaux u Paříže.

František Kupka

    Pocházel z Opočna, avšak svoje dětství a mládí (1872-1889) prožil v Dobrušce. Zde se vyučil sedlářskému řemeslu, zde se však také začal prosazovat jeho mimořádný malířský talent. Z iniciativy profesora kreslení Studničky na pokračovací škole v Jaroměři odchází Kupka na malířskou akademii do Prahy k profesoru Sequensovi, později na vídeňskou akademii k profesoru Eisenmergovi. V roce 1895 přijíždí Kupka do Paříže, kde se záhy uplatnil jako kreslíř a karikaturista. Známé jsou zejména jeho cykly kreseb "Náboženství", "Peníze" a "Mír". Prosadil se i jako ilustrátor (Récluse: Člověk a zem, de Lisle: Erinye, Aristofanes: Lisystrata, Aischylos: Prometheus). V období let 1905 - 1910 se věnoval portrétní malbě. Od roku 1911 spoluvytvářel moderní abstraktní malbu (orfismus). V roce 1912 vystavuje v Podzimním salónu a o roku později v Salónu neodvislých obrazy "Dvojbarevná fuga", "Sólo hnědé čáry" aj. Za první světové války se zapojil do činnosti československých legií ve Francii. Po válce se stal profesorem malířských akademií v Praze (pro stipendisty ve Francii) a v Paříži. Natrvalo již zůstává ve Francii. Svoje umělecké názory shrnul v knize "Tvoření v umění výtvarném" (česky 1923). V letech 1924 a 1936 jsou uspořádány velké výstavy Kupkových děl ve Francii, v roce 1946 v Praze. Kupkovy prvotiny jsou ve sbírkách Městského muzea v Dobrušce, jeho vrcholná díla v předních světových galeriích. V roce 1994 je instalována nejreprezentativnější výstava Kupkova celoživotního výtvarného díla v Japonsku (Nagoja, Sendai City, Tokio).
Literatura:
Ludmila Vachtová: František Kupka, Praha 1968
Karel Lamač: František Kupka, Praha
Karel Michl: František Kupka v Dobrušce a na Opočně



Jan Laichter
nakladatel
Narozen 28.12.1858 v Dobrušce, zemřel 31.10.1946 v Praze.

Jan Laichter

    Vyučil se knihkupcem, od roku 1882 pracoval na doporučení F. A. Šuberta v Ottově nakladatelství, kde se účastnil prací na přípravě Ottova slovníku naučného a kde se též sblížil s T. G. Masarykem. Od roku 1893 vydával revui Naše doba (redigovanou T.G. Masarykem, později F. Drtinou a J. Mackem) a 1899 - 1911 filozofický měsíčník Česká mysl. V roce 1896 založil vlastní nakladatelství v Praze, v němž vydával především literaturu z oblasti humanitních věd, zejména filozofie a historie (ediční řada České dějiny). Sám byl literárně činný a zabýval se studiem filozofie. Byl dlouholetým předsedou Svazu knihkupců a nakladatelů. V roce 1945 byl jmenován čestným doktorem University Karlovy v Praze.



Karel Michl
spisovatel, vlastivědný pracovník
Narozen 1.1.1898 v Dobrém, zemřel 25.2.1982 v Čížové.

Karel Michl

    Po absolvování učitelského ústavu v Hradci Králové narukoval do 1. světové války na rumunskou frontu. Po válce učil krátce v Kounově a v Hlinném (1922 - 28), v Dobrušce (1928 - 36) a v Třebechovicích. Po válce působil v politických funkcích, v letech 1950 - 58 byl ředitelem krajského muzea v Hradci Králové. V období první republiky redigoval vlastivědný časopis Od kladského pomezí, kam také sám řadou historických a etnografických článků přispíval. Uspořádal a zaloužil se o vydání výborů z rukopisů Aloise Beera (Nevděk - 1936, Lituji, že nejsem básník - 1970, Na vadnru - 1973, Památnosti mého podomování - 1978). Jeho vlastní literární tvorba byla orientovaná jednak na dětského čtenáře (Vlaštovičky, Krejčí Vrabec, Honda Cibulků), jednak na retrospektivní literaturu (Chvíle setkání, věčnost vzpomínek). Věnoval se i dramatu (Turov). Trvalou hodnotu v jeho tvorbě představují zejména historicko-vlastivědné studie v časopise Od kladského pomezí. Byl velkým propagátorem kraje Orlických hor a Podorlicka.



Josef Petřík
generál, legionář, příslušník odboje
Narozen 6.3.1891 v Dobrušce, popraven nacisty 10.5.1943 v Berlíně.

Josef Petřík

    Absolvoval průmyslovou školu stavební v Jičíně. Poté odešel sloužit do armády, kde ho zastihla světová válka. Již 26. října 1914 přešel s celou rakouskou rotou do ruského zajetí.V červenci 1916 se stal příslušníkem československých legií. Bojoval u Zborova, Bachmače a na dalších místech. Stal se nositelem řady vyznamenání, např. anglického Válečného kříže, Čs. válečných křížů aj. Po návratu do vlasti se stal vojákem z povolání a sloužil u ženijního vojska mj. v Terezíně a v Komárně. Po vzniku tzv. Protektorátu byl penzionován. Zapojil se do protifašistického odboje v Obraně národa. Od roku 1940 se skrýval a zamýšlel odejít do zahraničí. Na útěku byl zatčen ve Vídni, vězněn v Brně, Drážďanech, Gollnově. V Berlíně byl odsouzen k trestu smrti a popraven. Dne 25. října 1946 byl "in memoriam" povýšen na brigádního generála.



Josef Mnohoslav Roštlapil
vlastenecký kněz, regionální historik
Narozen 15.8.1809 v Kostelci nad Orlicí, zemřel 10.10.1888 v Dobrušce.

Josef Mnohoslav Roštlapil

    Po gymnaziálních studiích v Rychnově a. Kn.a v Hradci Králové (žák V.K.Klicpery, spolužák J.K.Tyla) absolvoval hradecký seminář, kde byl roku 1835 vysvěcen na kněze. R. 1837 se stal kaplanem v Miletíně, kde se seznámil s K.J. Erbenem. V letech 1840 - 1856 působil jako kaplan v Dobrušce. Zde se začal zajímat o historii, sbírání pověstí a písní. Sepsal Pamětní knihu dobrušského děkanství, v roce 1877 vydal "Paměti města Dobrušky a panství opočenského", první dějiny města. Od roku 1857 byl farářem v Opočně, na sklonku života se vrací do Dobrušky.



František Adolf Šubert
dramatik, spisovatel, ředitel Národního divadla
Narozen 27.3.1849 v Dobrušce, zemřel 8.9.1915 v Praze.

František Adolf Šubert

    Byl nejmladším z devíti dětí chudého sedláře. Jeho osobnost formovalo kulturní prostředí Dobrušky, kde si již v dětství zamiloval hudbu a ochotnické divadlo. V letech 1860 - 1868 vystudoval gymnázium v Hradci Králové, které navštěvoval také o dva roky mladší Alois Jirásek. V roce 1868 se zapisuje na filosofickou fakultu pražské university, po roce však z existenčních důvodů odchází a začíná pracovat jako novinář. V letech 1873 - 1878 řídí časopis Brousek. Byl členem redakce Politiky, přispíval do časopisů Vlasta a Čechy. Píše básně, historické romány (Zajetí krále Václava - 1875, Král Jiří z Poděbrad - 1876), povídky a zejména dramata (Probuzenci - 1882, Jan Výrava - 1886, Drama čtyř chudých stěn - 1893 aj.). Stává se členem Sboru pro postavení Národního divadla a u nakladatele Otty vychází jeho výpravná publikace Národní divadlo 1881 - 1884). Roku 1883 je jmenován ředitelem Národního divadla. Za jeho působení byla na scénu Národního divadla uvedena přední světová díla (např. Čajkovského, Verdiho apod.), prosazuje však zejména české tvůrce (Smetana, Fibich, Stroupežnický, Dvořák, Vrchlický aj.). V roce 1892 organizuje úspěšný zájezd Národního divadla do Vídně. V těchto letech pomáhá Šubert účinně i dobrušským divadelním ochotníkům. Roku 1895 je iniciátorem a organizátorem Českoslovanské výstavy národopisné v Praze. V roce 1900 odchází z Národního divadla a stává se ředitelem České grafické unie (do roku 1903). Od roku 1903 rediguje jako hlavní redaktor Ottův Malý slovník naučný. Byl členem Spolku českých žurnalistů a Ústřední matice školské. V letech 1907 - 1908 se krátce vrací k divadlu jako ředitel Městského divadla na Královských Vinohradech. Poté se již věnuje práci novinářské (Osvěta, Národní politika) a spisovatelské (zejména monografie a memoáry, např. U nás v Dobrušce - 1916). Rozsahem své práce a literárního díla patří Šubert mezi nejvýraznější postavy české národní kultury druhé poloviny 19. a počátku 20. století.




Hlavní stránka | Pošta