Tavasz Boróka kupa

27.-28.2.2010, Boróka kupa

M21AM21A

Pořadatel: Hegyisport Szentendre Egyesület, Kalocsai SE
Mapa: Zöldhalom (1:7500, 1:10000, E 2m)

     Protože česká sezóna je ještě v nedohlednu, vyrazil jsem na víkend ukojit hlad po lampiónech na malou ochutnávku na jih Maďarska, kde místní pořádali svůj tradiční Boróka kupa, na jaře s přívěstkem Tavaszi (jarní). Důvod proč právě tam je prostý. Ten terén prostě za těch pět hodin v autě stojí! Už název mapy Zöldhalom leccos napoví, no prostě jedná se o více méně otevřený terén na pískových dunách řádně zarostlý jalovcem (=boróka). Pichlavá křoví vytvářejí na ploše několika km2 nepřehledný labyrint žlutozelené, za běhu skoro nečitelné změti fleků, je tam minimální převýšení a minimum cest, takže jsem doufal v pořádný orientační zážitek.

 

      Ten se první den nedostavil. Sice jo, dalo se pobloudit a stavitel si s elitní tratí H21A docela pohrál, nicméně extáze z hledání jámy v hustníku střídaly četné pasáže nechutně rychlého borovicového lesa, takže rychlost kolem 5min/km nebyl problém dosáhnout. I tak ale trať vyžadovala neustálou změnu tempa, kdy mezi kontrolama se valilo, no a před kontrolou opatrně mapovalo. Pro závodníky, co nosí buzolu, měla mapa malou zajímavost - byla kvůli ekonomickému využití papíru otočená o 45°, což se často nevidí. Ale zmátlo to asi jen málokoho. Celkově to byl docela pěkný závod, který při sychravém chladném počasí umocnilo i umístění startu a cíle pod střechou shromaždiště.
      Zato druhý den to už bylo o něčem jiném. Start byl o dva km dál, aby závodníky přiblížil k tomu, kvůli čemu tam přijeli - pichlavému labyrintu. Už jednička byla úplně zákeřná, to jsem viděl hned na startu, že bude třeba jít fakt opatrně, navíc když první půlka postupu je přímo leťák. No druhá půlka už byla zajímavější, v podstatě nejzajímavější z celého mojeho závodu, protože jako i před dvěma lety, i letos se mi v Maďarsku povedl kufr, a to tak, že fakt obludných rozměrů! Prostě ne často se staviteli podaří, abych na kontrole nechal kolem 17 minut! A jak se to stalo?
      Jdu si tak po louce, kličkuju mezi jalovcema a neustále koukám do mapy, kde to asi jsem. Chytám jednotlivé terénní tvary, no jalovec houstne a tvary přestávají být zřetelné a jasné. Ale ještě 100m před kontrolou vím, kde jsem. Je to takový žlutý mělký závrt, ze kterého vedou tři pahorky, no za jedním z nich je moje kontrola. Překonávám hradbu jalovců, probíjím se skrze kopec, lezu z kopce a hledám lampion. Nějak mi to tu nesedí, měl by tu být další mělký závrt, no tady je nějaký val a není to tu tak moc husté. Přelézám val a vidím oplocenku!!! Na chvíli zadoufám, že není v mapě, protože nevěřím, že jsem se tak daleko odchýlil. Ale asi jo, kufřík je tu. No nevadí, druhý pokus. Ale nějak nedokážu určit nějaký tvart a kudy jsem přesně přišel už mi taky není úplně jasné. Lehce panikařím a vyrážím, kde tuším kontrolu. Po nekonečných minutách najednou rozhrnu křoví a koukám, že stojím na nějaké cestě! No ale na které? Nedá se nic dělat, musím zpět, někam, kde se chytím. Tipuju směr a cesta mě po dalších pár minutách vrací poblíž místa, kde to všechno začalo. Na druhý pokus už jdu skutečně krokem. I přesto kontrolu (jáma v jalovci) nacházím více méně náhodou, když ji čekám až tak o 50 metrů dál. No začalo to pěkně, 25 minut na první kontrolu, za mnou vdušně 1.5km, v reálu 3.7km, naděje na dobrý výsledek vyprchala už dávno, ale jsem perverzně nadšený, když mi stavitel umožnil opravdu parádně zabloudit! Zbytek tratě už je ne že úplně napohodu, ale dostatečně poučen už vím, jak na to, takže se po 126 minutách doplácávám do cíle.
      No neuvěřitelný zážitek z neuvěřitelného terénu! Stavitel přesně věděl, kvůli čemu sem lidi jezdí a nedeklasoval závod kontrolami jasnými a viditelnými. Naopak! Každá byla boj s mapou a vegetací, popis "jáma" znamenal většinou jámu s nějakým tím jalovcem, no a třeba 12 měla ještě přídomek "zarostlá". No šel jsem od ní tak dva metry, no z blbé strany, takže jsem ji minul. Když jsem vylezl z kolečka, potkal jsem dvě holky, jak statečně bloudí. Myslel jsem, že hledají tu moji a vida, že mi dou naproti, vydedukuju z toho, že ji ještě nemají. Otáčím se tedy, mapuju, určuju směr, nadzvedávám větev a hle, kontrola! Neuvěřitelné. O to víc, že holky hledaly úplně jinou kontrolu o cca 300 metrů dál.
      No jsem nadšený. Skoro mám obavu, aby to nebyl nakonec nej závod roku, protože tohle mě asi už letos nepotká. Je škoda, že u nás nemáme podobné terény, že člověk, aby si užil, musí jezdit takovou dálku. Ale v půlce dubna pořádá Budapešť závody nazvané Postás kupa v něčem podobném (jen ne tak agresivním). A že tam mají i noční, asi se stavím... :D

M 21A (E1-8.7km,23k; E2-13.2km,23k) - 30 závodníků
1. Zsebeházy István Hegyvidék SE-MOM Tájfutó Sza 49:43 1 89:14 1 138:57
7. Leštínský Tomáš KOB Dobruška 61:55 7 126:09 11 188:04

W 21A (E1-6.1km,13k; E2-7.4km,14k) - 5 závodnic
1. Zsebeházy Eszter Kőbányai Sirályok Tájfutó Eg 52:23 4 60:59 1 113:22
4. Labašová Katarína KOB Dobruška 48:46 2 79:26 3 128:12

     
     

Leštínský Tomáš (DOB7801)